tertia

Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí, napadni ty, kdo mě napadli! Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, povstaň a pospěš mi na pomoc! Nastav kopí těm, kdo mě honí, řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“

Ať padne hanba a ostuda na ty, kdo se mě snaží zahubit, Ať musí couvnout se zahanbením ti, kdo mou zkázu osnují!

Ať je jim jako ve větru plevám, až anděl Páně je požene, ať jejich cesta je temná a kluzká, až anděl Páně je bude štvát!

Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, pro nic a za nic mi strojili past. Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: † ať do svých léček sami se chytí, sami ať padnou do svých jam!

Zato má duše zajásá v Pánu z radosti nad jeho pomocí. Tělem i duší pak budu volat: „Pane, kdo tobě se vyrovná! Ty chráníš slabého před silnějším, chudáka před oloupením!“

Oni však předvedli falešné svědky k výslechu o tom, co nemohu znát. Zlem se mi za dobro odvděčili: usilují mi o život.

Když oni stonali, já chodil v žíních, † za ně sám sebe mořil jsem posty kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět! Tak jako pro svého přítele, bratra, † chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, shrben a posypán popelem.

Nad pádem mým však se s radostí shlukli, shlukli se proti mně do jednoho, tlačí se na mne i ti, které neznám, potupným křikem mě bez dechu štvou, hanebně se mi posmívají, skřípají zuby proti mně.

Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? † Zachraň mě před jejich zběsilostí, můj život vyrvi ze spárů lvích! Vzdám ti pak díky před velkou obcí, chvály před četným shromážděním.

Aby se nade mnou neradovali všichni ti úskoční nepřátelé, aby se pohledem nedomlouvali, kdo na mne bez příčin mají zašť.

Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, proti tichým jen smýšlejí lest. Na plná ústa se chectají, křičí: „Teď to vidíme, dobře ti tak!“

Ty, Pane, též to vidiší: už nemlč, nevzdal se, Pane, ode mene! Procitni, povstaň mi na ochranu, zastaň se, Pane a Bože můj!

Suď mě, Pane, svou spravedlností, Bože, ať ze mne si netropí smích. Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ Ať neříkají: „Zhltli jsme jeje!“

Ať se naopak propadnou studem ti, které těší mé neštěstí. Ať mají z hanby a ostudy šaty, kdo se tak pyšní nade mnou!

Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, † ať mohou říkat: „Pán je veliký! Je svému věrnému zachráncem!“ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit!