Uznej a vyznej hříchy, i budou ti odpuštěny.
David blahoslaví člověka, kterému Bůh – nezávisle na skutcích – přičítá něco za spravedlnost. (Řím 4,6)
Šťasten, komu odpuštěna nepravost a už je přikryt jeho hřích! Šťastný člověk, jehož Bůh již neviní a v jehož duši není klam.
Když jsem mlčel, byl jsem sžírán do kostí po celé dny jsem bědoval. Dnem i nocí mě tvá ruka tížila, až na troud jsem byl vyprahlý.
Konečně jsem se ti přiznal k špatnosti, své bloudění jsem nesmlčel. Řekl jsem si: „Vyznám před Pánem svůj hřích!“ A tys mi vinu odpustil.
Proto ať se každý, kdo tě vyznává, jen k tobě modlí v soužení. Kdyby spousty vod se zvedly v zátopu, až k němu nikdy nestoupnou.
Tys mé útočiště, uchráníš mě běd, svou záchranou mě rozjásáš. „Poučím tě, ukážu ti, kudy jít, radu i ochranu ti dám.“
Nebuď jak ten hloupý mezek nebo kůň, † které zkrotí jenom uzda s udidlem, jinak je nepřitáhneš blíž.
Bezbožný je vydán mnoha trápením, † ale toho, kdo má k Bohu důvěru, on zahrne svou milostí. Radujte se z Pána, kdo jste spravedliví, jásejte, kdo jste upřímní!
Slavnostní obnovení smlouvy
Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící. (Žid 3, 12)
Zpívejte Pánu, síle naší, jásejte vstříc Bohu Jákobovu! Dejte se do zpěvu, do bubnů bijte, udeřte na zvučnou harfu a loutnu!
Zadujte na rohy o novoluní i při úplňku, v den našeho svátku! Izrael má tak zákonem dáno, příkazem od Boha Jákobova,
zřízením, které obdržel Josef, když táhl Bůh proti Egypťanům. Slyším hlas doposud nepoznaný: † „Já jeho šíji jsem břemene zbavil, košů jsem zprostil jeho ruce.
Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, † z hromových mračen jsem odpověděl; tys mě však u vody v Meribě zkoušel.
Lide můj, slyš mé napomenutí, kéž mě Izrael vyposlechne: Nebudeš míti jiného Boha, cizímu bohu nesmíš se klanět! Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, † který tě vyvedl z egyptské země! Otevři ústa a naplním ti je.“
Avšak můj národ na můj hlas nedbal, Izrael byl mne neposlušen. Ať tedy dál jsou zarytí srdcem, ať jen si dělají podle svého.
Kdyby však byl můj národ mě slyšel, kdyby byl Izrael šel mou cestou, hned bych byl jeho odpůrce srazil, svou rukou pokořil nepřátele.
Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, v uctivém strachu by setrval navždy. Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, sytil jej sladkostí sklaního medu."
Věčný Bůh, útočiště každého člověka.
U Boha je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3,8)
Pane, tys byl naše útočiště, z pokolení do pokolení. Ještě dřív, než zrodila se horstva, † ještě nežli vznikla zem a vesmír, z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: „Děti lidské, navraťte se zpět!“ Neboť co je tisíc let v tvých očích, † nežli jeden den, co včera minul, nežli jedna hlídka za noci!
Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, jsou jak tráva, která dorůstá: s jitrem vyrazí a žene vzhůru, a již večer uvadá a schne.
A my vpravdě hyneme tvým hněvem, rozhorlením tvým jsme zděšeni. Ty máš naše viny před očima, skryté hříchy zjevně před sebou.
Naše dny v tvém hněvu odplývají, naše léta odvanou jak vzdech. Náš věk čítá sedmdesát roků, osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot; přeletí, a odvanem i my. Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, kdo se strachuje tvé nevole?
Naše dny nás nauč správně čítat, ať konečně srdcem zmoudříme! Obrať se k nám, Pane, neotálej, služebníkům svým buď milostiv!
Syť nás od rána svým slitováním, ať nám život projde v radosti! Potěš nás již za všechny dny strastí, za léta, kdy znali jsme jen zlé.
Zjev svým služebníkům svoje dílo, jejich dětem všechnu slávu svou! Milost Pána, Boha budiž s námi, † žehnej hojně práci našich rukou, práci našich rukou dopřej zdar!
Kdyby však byl můj národ mě slyšel, kdyby byl Izrael šel mou cestou, hned bych byl jeho odpůrce srazil, svou rukou pokořil nepřátele.
Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, v uctivém strachu by setrval navždy. Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, sytil jej sladkostí skalního medu.“
Nebe i země děkujte Tvůrci, který povznesl Israele.
Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky. (Zj 5, 13)
Chvalte Pána z nebeských výšin, chvalte ho, Pána na výsostech! Chvalte ho, všichni andělé jeho, chvalte ho, všechny jeho sbory!
Chvalte ho, měsíci a slunce, chvalte ho, všechny zářící hvězdy! Chvalte ho nebesa svrchovaná, i vy vody tam nad nebesy!
To vše ať chválí jméno Páně, neboť on řekl a stvořeno bylo. Pevně je ustavil na věčné časy, zákon jim dal, který nepomine.
Chvalte Pána, vy z této země, obludy mořské i pradávné hloubky! Oheň a kroupy, sněhy a mlhy, vichr, jenž duje na jeho slovo.
Vysoké hory i pahorky všechny, ovocné stromy i všechny cedry, divoké šelmy a zvířata všechna, plazivá havěť i křídlatí ptáci.
Králové země a národy všechny, knížata, všichni soudcové země. Mladíci právě tak jako dívky, starci zároveň s mladými lidmi.
Všichni ať velebí jméno Páně, neboť jen jeho jméno je svaté. Vznešenost jeho jde nebem i zemí, on svůj národ pozdvihl k moci. Chloubou je pro všechny svoje věrné, pro Izrael, lid jemu blízký.