sexta

℣ Bože, pospěš mi na pomoc.
℟ Pane slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen

Jsi mocný Vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád:
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.

Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas.

Amen.

psalm 84 | Naše spása je blízko.

Když náš Spasitel přišel na zem, Bůh požehnal své zemi. (Origenes)

Pane, své zemi byls milostiv kdysi,
Jákobův osud jsi obrátil v dobré.
Svému lidu jsi odpustil vinu,
přikryl jsi všechny jeho hříchy.

Zadržels všechno své rozhořčení,
přemohl vzplanutí svého hněvu.
Obnov nás, Bože záchrany naší,
od své nevole proti nám upusť!

Míníš se na nás na věky hněvat,
zlobu svou přenášet od rodu na rod?
To nás už nemíníš oživit znovu,
aby tvůj lid se radoval v tobě?

Prokaž nám, Pane, své milosrdenství,
uděl nám, Bože, svoji spásu!
Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
Pán mluví zajisté jen slovy míru

k národu svému a ke svým věrným.
Nemají zůstat bez naděje.
Blízká je zbožným pomoc Páně,
aby zem naši pokryl svou slávou.

Milost a svornost se setkají spolu,
spravedlnost a pokoj se sejdou,
věrnost vyraší z hlubiny země,
z nebe nám pokvete spravedlnost.

Ano, Pán sám nás zahrne dobrem
a naše země úrodu vydá.
Bude ho předcházet spravedlnost
a v jeho šlépějích půjde pokoj.

Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen

psalm 41 | Touha po Bohu a jeho svatyni

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22,17)

Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách,
tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
Po Bohu žízním, v duši, po svém živém Bohu:
kdy konečně zas přijdu před tvou tvář?

Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm,
když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
Duše mi přetéká, když si to představuji, †
jak pronikal jsem do svatyně Boží
za chvalozpěvů svátečního davu.

Proč se, má duše, rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit,
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
tu od Jordánu, z hermonského kraje,
a s této hory, která sluje Misar.

V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá,
tvé vlny, slapy přese mne se valí.
Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám,
a písní se modlím k Bohu svého žití.

Bohu, své skále, říkám: „Proč mě zapomínáš?
Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
Až do kostí mě bodá posměch protivníků,
když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“

Proč se, má duše, rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit,
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj.

Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen



Paralipomenon první kniha kronik - Porážka Amonců a Aramejců

Potom se stalo, že zemřel král Amonitů Nachaš a že namísto něho vládl jeho syn.David si řekl: „Budu jednat s Nachašovým synem Chanunem dobrotivě, protože jeho otec jednal dobrotivě se mnou.“ A David k němu vypravil posly, aby mu projevili soustrast za jeho otce. Ale když Davidovi služebníci přišli do země Amonitů k Chanunovi, aby projevili soustrast,řekla knížata Amonitů Chanunovi: „Domníváš se, že David k tobě poslal těšitele proto, že snad chce uctít tvého otce? Nepřišli k tobě jeho služebníci spíš proto, aby v zemi vyzvídali, převraceli a špehovali?“Tu se Chanun chopil Davidových služebníků, oholil je, ustřihl jim šaty v polovině výšky až k hýždím, potom je propustil.Davidovi přišli oznámit, co se těm mužům stalo: poslal jim někoho naproti, protože ti muži byli velice pohaněni, a král jim vzkázal: „Zůstaňte v Jerichu, dokud vám zase nenaroste vous, potom se vrátíte.“Amonité dobře viděli, že se Davidovi zošklivili; Chanun a Amonité poslali tisíc talentů stříbra a najali si za žold Aramejce z Mezopotámie, Aramejce z Maaky a muže ze Soby, vozy a vozataje.Najali si za žold krále Maaky, jeho vojsko a třicet dva tisíce vozů; přišli a utábořili se před Medbou, zatímco Amonité vyšli ze svých měst, shromáždili se a pak přicházeli bojovat.Po té zprávě vypravil David Joaba s celým vojskem, s hrdiny.Amonité vytrhli a seřadili se k bitvě u vchodu do města, ale králové, kteří přišli, byli stranou v širém poli.Když Joab viděl, že má bojové řady zároveň před sebou i za sebou, vybral veškerý výkvět Izraele a sešikoval jej čelem k Aramejcům.Zbytek vojska svěřil svému bratru Abišajovi a sešikoval jej čelem k Amonitům.Řekl: „Nabudou-li Aramejci nade mnou převahu, přijdeš mi na pomoc; nabudou-li nad tebou převahu Amonité, podpořím tě já.Hlavu vzhůru a ukažme se jako silní za náš lid a města našeho Boha! A ať Jahve udělá, co se mu zlíbí!“Joab a oddíl, který byl s ním, se dali do boje proti Aramejcům a oni před nimi utekli.Když Amonité viděli, že Aramejci utekli, ucouvli rovněž před Joabovým bratrem Abišajem a vrátili se do města. Tu se Joab navrátil do Jeruzaléma.Když viděli, že byli před Izraelem poraženi, vypravili Aramejci posly a povolali do zbraně Aramejce, kteří jsou na druhém břehu Řeky; v jejich čele byl Hadadezerův vojevůdce Šofak.Bylo to oznámeno Davidovi a on shromáždil celého Izraele, překročil Jordán, dostihl je a zaujal postavení poblíž nich. Potom se David seřadil naproti Aramejcům do bojového šiku a oni s ním svedli bitvu.Ale Aramejci se před Izraelem dali na útěk a David jim pobil sedm tisíc spřežení a čtyřicet tisíc pěšáků; zahubil také vojevůdce Šofaka.Když Hadadezerovi poddaní viděli, že jsou před Izraelem poraženi, uzavřeli s Davidem mír a byli mu podrobeni. Aramejci už pak nechtěli Amonity podporovat.