matutium
Lectio divina
℣ Pane, otevři mé rty.
℟ A má ústa tě budou chválit.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen
psalm 45 | Bůh je naše útočiště a síla
Dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. (Mt 1,23)
Pán je nám útočištěm, je naší silou,
projevil se nám největší pomocí v tísni.
Proto nemáme strach, ať země se třese,
ať se kácejí hory do hlubin moře.
Ať jeho vody bouří a vlnami kypí,
ať se tetelí nad jejich příbojem hory,
jen když Pán nebeských zástupů zůstává s námi,
když Bůh Jákobův je naším ochranným hradem.
Řeka rameny Boží město blaží,
chrání svatý příbytek Nejvyššího.
Bůh v jeho středu, proto se nezhroutí nikdy,
s časným úsvitem Bůh mu na pomoc chvátá.
Běsnily národy, otřásaly se říše;
zahřměl svým hlasem a rozsouvala se země.
Ale Pán nebeských zástupů zůstává s námi,
jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně,
toho, jenž úžas šíří po celé zemi!
Válkám on činí přítrž až k hranicím země,
luky a oštěpy láme, spaluje štíty.
„Ustaňte přece a ve mně uznejte Boha,
jenž stojí nad všemi národy, nad celou zemí!“
Neboť Pán nebeských zástupů zůstává s námi,
jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 3 | Ranní modlitba pronásledovaného.
Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)
Pane, kolik je mých nepřátel,
kolik těch, kdo proti mně se strojí!
Kolik těch, kdo o mně říkají:
„Toho ani Bůh už nezachrání!“
Ty však, Pane, jsi můj pevný štít,
jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu!
Hlasitě jsem volal k svému Pánu,
vyslyšel mě ze své svaté hory.
Klidně uléhám a klidně spávám,
klidně vstávám, neboť Pán mě chrání.
Ani tisíců se nezaleknu,
když koldokola mě obkličují.
Povstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože! †
Vždy mým protivníkům rozbils tváře
a všem zlým jsi povyrážel zuby.
Jenom u Pána je jistá spása,
sešli svému lidu požehnání!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 17 | Díky za dlouholetou Boží ochranu.
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11,13)
S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo!
Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji,
ty jsi můj štít a záchrana moje!
Úpěnlivě volal jsem k Pánu,
osvobodil mě od nepřátel!
Smrtící vlny mě zalily,
příboje zkázy mě plnily děsem.
Osidla temnot mě ovila,
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
K Pánu jsem volal v úzkostech,
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas,
k jeho uším došel můj nářek.
A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala,
jak ve svém hněvu jí otřásal Pán.
Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen,
řeřavé uhlíky sršely z něj.
Nachýlil nebe a sestoupil níž,
s černými mračny pod nohama.
Na cherubovi přilétal,
na perutích vichru se snášel.
Celý se halil v temnotách,
ve stanu z tmavých vod a mraků.
Ze záře, která před ním šla,
padaly kroupy a řeřavé uhlí.
Nebesa rachotem rozehřměl Pán,
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
Vysílal šípy do všech stran
blesky metal a kolkolem sršel.
I bylo vidět až na mořské dno,
obnažily se základy země,
když ty jsi, Pane, zahrozil,
zadul vichřicí svého hněvu.
Pro mne však z výšin svou pravicí sáhl,
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
vyrval mě z rukou mých nepřátel,
z přesily mocných nenávistníků.
Vrhli se na mne v můj neblahý den,
Pán mi však přispěchal na ochranu.
Na volný prostor vyvedl mne,
zachránil, v kom našel zalíbení.
Tak pro mou nevinnost učinil Pán,
splatil mi za to, že mám ruce čisté;
za to, že po cestách Páně jsem šel,
od svého Boha neodpadl.
Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal,
zákony jeho jsem neodmítal.
Zůstal jsem před ním bez viny,
chránil se bedlivě před proviněním.
Odplatil Pán mou nevinnost,
neboť viděl, že ruce mám čisté.
K věrnému, Pane, jsi věrný i ty
a s dobrým jednáš dobrotivě.
Čistému odplácíš čistotou,
k chytrákům jsi však opatrný.
Tak chráníš od zhouby pokorný lid,
pohledy zpupné však pokořuješ.
Ano, má svítilna, Pane, jsi ty.
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
S tebou ztékám valy a zdi,
se svým Bohem přeskočím hradby. {antifona}
Bůh, Boží cesta je dokonalá †
výroky Páně tříbeny v ohni,
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán,
kdo nežli sám náš Bůh je skalou?
Bůh, který silou mě opásal,
cestu mou ochránil od úhony.
Jelení hbitost mým krokům dal,
on mi dal kráčet po výšinách.
Ruce mé učil bojovat,
paže mé napínat kovové luky.
Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá,
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
Volnou cestu mým krokům jsi dal,
abych si kotník nepodvrtl.
Nepřátele jsem dohonil,
necouvl, až jsem je pobil.
Tak jsem je srazil, že nevstanou víc,
Zůstali ležet u mých nohou.
To tys mě k boji opásal silou,
podlehnout dals mým protivníkům,
zahnals mé odpůrce na útěk,
dopřáls mi za jejich zášť je zničit.
Nadarmo křičeli o pomoc,
volali k Pánu a nevyslyšel je.
Rozdrtil jsem je na pouhý prach,
rozšlápl jako na cestě bláto.
Tys mě vytrhl z přečetných vojsk,
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid,
poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
Cizinci s bázní mi vzdávají hold,
s chvěním své hradby opouštějí.
Pán žije! Chvála buď Skále mé!
Veleben budiž Bůh, má spása!
Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě,
který mi národy podrobuje!
Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele,
vytrhl z rukou násilníka.
Za to tě v národech oslavím,
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého Pomazaného,
Davida i jeho potomstvo na věky.
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 10 | Důvěra pronásledovaného.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5,6)
K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat:
„Raději do hor uleť jako pták.
Hle, hříšníci už napínají luky, †
už přikládají na tětivu šíp,
střílejí ve tmě proti poctivým.
Jestliže základy jsou otřeseny,
co spravedlivý tady dokáže?“
Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě,
jeho trůn je na nebesích,
jeho oči hledí dolů,
jeho zrak nás lidi zkoumá.
Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †
Kdo lne k násilí a křivdě,
toho z duše nenávidí.
Ať na hříšné dští uhlíky a síru,
žhavý vítr jim dá v úděl!
Protože Pán je vskutku spravedlivý, †
rád má spravedlivé skutky,
zbožní spatří jeho tvář.
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 73 | Nářek nad zpustošeným chrámem
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. (Mt 10,28)
Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy?
Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?
Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †
kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil,
své hory Sión, kde sídlo jsi měl.
Zamiř své kroky k pradávným troskám,
v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.
Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni,
svá znamení vztyčili uprostřed ní.
Řádili tak jako ten, kdo si v houští
sekyrou chvojí nasekat jde,
veškeré dřevěné dílo a řezby
tříštili mlatem a sekyrou.
Zžehli tvou svatyni, znesvětili
stan tvého jména až do základů.
Řekli si: „Zničme jim po celé zemi
svatyně Boží a vypalme je!“
Jsme bez tvých znamení, proroka není
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...
Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat?
Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?
Proč od nás odtahuješ svou ruku,
necháváš v klíně svou pravici?
Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem,
jenž skutky spásy na zemi koná.
Ty svou mocí rozdělil jsi moře,
dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.
Leviathanu jsi hlavy tříštil,
žralokům jsi za pokrm jej dával.
Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout,
vysušil jsi mocné vodní toky.
Tvůj je den a tvá je noc,
tvým dílem ustálení měsíce i slunce.
Vymezil jsi všechna pásma země,
stvořils letní období a zimní.
Pomni: tupí tě nepřítel, Pane,
nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!
Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti,
chudé své neponech v zapomenutí!
Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech
plna je stonů a násilných skutků.
Utisklé nenech v hanbě a haně,
nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!
Povstaň, Pane, své věci se ujmi,
pamatuj, kterak tě uráží blázen!
Vzpomeň si na křik svých protivníků,
na vřískot těch, kdo na tebe sočí!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 105 | Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)
Slavte Pána za to, jak je dobrý,
jak až na věky je milosrdný!
Kdo vylíčí mocné skutky Páně,
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
Blaze těm, kdo zachovají právo,
kdo si vždycky vedou spravedlivě!
Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás,
přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
radovat se radostí tvých věrných
a tvým dědictvím se honosit!
Hřešili jsme jako naši předci,
žili bezbožně a v nepravosti.
Naši předci za egyptských časů
nechápali tvoje velké divy,
nemyslili na tvá dobrodiní,
vzepřeli se Pánu u moře.
Zachránil je přesto pro své jméno,
aby ukázal svou velkou moc.
Proti moři zahrozil, a vyschlo,
vodou je jak stepí provedl.
Vytrhl je z ruky nenávistných,
vykoupil je z moci nepřátel!
Spláchly vody jejich protivníky,
ani jediný z nich nezůstal.
Tehdy jeho slovům uvěřili,
tehdy zapěli mu chvalozpěv.
Zas však jeho skutků zapomněli,
nevyčkali, jak on rozhodne,
chtivostí se v poušti dali strhnout,
pokoušeli Boha v pustině.
Dal jim tedy, co tak vymáhali,
ale s tím i zhoubnou nákazu.
Řevnili v svých stanech na Mojžíše,
na Árona, zasvěcence Páně:
Datana pak pohltila země,
zasypala Abiramův houf,
rozmohl se požár v jejich tlupě,
sežehl plamenem ty bezbožné.
U Horebu odlili si tele,
modle kovové se klaněli,
a tak svoji slávu zaměnili
za podobu býložravce z kovu.
Na zachránce Boha zapomněli,
jaké konal divy v Egyptě,
jaké zázraky tam v zemi Cháma,
jaký v Rudém moři velediv.
Už se chystal k jejich zahubení,
kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
nebyl se jich vůči němu zastal,
aby zdržel zhoubný jeho hněv. {antifona}
Opovrhli vytouženou zemí,
jeho slovům věřit odmítli,
ustavičně reptali ve svých stanech,
hlasu Páně odpírali sluch.
Vztáhl na ně paži přísahaje,
že je v poušti zcela rozmetá,
v národech že rozptýlí rod jejich,
rozpráší je po všech končinách.
Přidali se k Baál Peórovi,
z žertev mrtvých bohů jídali.
Hanebnostmi popouzeli Pána,
až je stihla rána morová.
Tu však povstal Pinchas, aby trestal,
a tak mor byl opět odvrácen.
Což mu připočteno za zásluhu
z rodu do rodu a na věky.
U vod meribských pak rouhali se,
že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
neboť tak mu rozdráždili mysl,
že byl stržen k slovům nemoudrým.
Dál pak nevyhladili ty kmeny,
jak jim bylo Pánem řečeno,
nýbrž s pohany se pomísili,
chytili se jejich špatností.
Uctívali s nimi jejich modly,
které pro ně byly nástrahou,
takže svoje syny a své dcery
přinášeli v oběť démonům.
Nevinnou krev marně prolévali,
krev svých dětí, synů jako dcer,
na oltářích kananejských model,
hříchem krve znesvětili kraj.
Tak se svými skutky poskvrnili,
takto byli Bohu nevěrní!
Zahořel Pán hněvem na svůj národ,
pojal odpor k svému dědictví.
V ruce pohanů je proto vydal;
vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
Utiskovali je nepřátelé,
jejich moci byli poddáni.
Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
oni však mu vzdorovali stále;
do svých vin se propadali dál.
On vždy znova shlédl k jejich bídě,
kdykoli je slyšel naříkat;
kvůli nim byl pamětliv své smlouvy,
z lásky nesmírné se slitoval,
takže vzbudil soucit k nim i u všech,
u kterých se octli v zajetí.
Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože,
shromáždi nás z krajin pohanských,
ať tvé svaté jméno velebíme,
slávou tvou se smíme honosit!
Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
od počátku věků na věky!
Všechen lid ať nyní volá: Staň se!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 43 | Modlitba poraženého národa za pomoc Boží.
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
Na vlastní uši jsme slýchali, Bože,
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů,
v tom dávném čase rukou svou.
Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels, a jim jsi dal růst.
Nedobyli si mečem tu zemi,
nezvítězilo jejich rámě;
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě,
tvá jasná tvář, jen z lásky k nim.
Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh,
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
S tebou jsme zdolali nepřátele,
tvým jménem deptáme protivníky.
Na svém luku si nezakládám,
nevděčím za vítězství meči:
tys nám dal zvítězit nad nepřáteli,
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
Proto jsme denně se chlubili Bohem,
provždy jsme chválili tvé jméno.
Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě,
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
Nechals nás utíkat před nepřítelem,
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
Vydals nás v plen jak jateční stádo,
mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Lacino prodáváš svůj národ,
pramálo jsi tím prodejem získal.
Sousedům dal jsi nás v opovržení,
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
Dopustils, že jsme v přísloví vešli,
pohané nad námi kývají hlavou.
Stále svou hanbu mám před očima,
studem se celý červenám v tváři,
slyším-li samou hanu a výsměch,
vidím-li mstivého nepřítele.
A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli,
úmluvu s tebou neporušili,
naše srdce se neodvrátilo,
nesešly naše kroky z tvé cesty,
a tys nás rozbil v šakalích místech,
ty jsi nás zastřel temnotami.
Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha
a vztáhli ruku k cizímu bohu,
což by to Bůh byl nezpozoroval?
On přece zná všechny tajnosti srdce.
Pro tebe stále nás pobíjejí,
jednají s námi jak s jatečním stádem.
Procitni, Pane, proč ještě spíš?
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
Proč stále před námi skrýváš svou tvář,
bídu a strast naši zapomínáš?
Naše duše je sražena v prach,
na zemi ulpělo naše tělo.
Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš,
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
modleme se:
℣ Pamatuj, Pane, na nás a naše nepřítomné bratry.
℟ Kyrie eléison!
℣ I na ty kteří již nejsou mezi námi.
℟ Christe eléison!
℣ Na všechny, kteří se svěřují našim modlitbám.
℟ Kyrie eléison!
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.
Dobrořečme Pánu, Bohu díky.