matutium

Jásejte Pánu, všechny země! † A služte Pánu s radováním, s plesáním pojďte před tvář jeho!

Vězte: jen Pán je naším Bohem! † Stvořil nás, proto my jsme jeho, lid jeho, stádo jeho pastvy.

Vcházejte v jeho brány s díkem, † do jeho síní s chvalozpěvem! Chvalte a ctěte jeho jméno!

Protože Pán je dobrotivý, † po všechny věky milosrdný, věrný je ke všem pokolením.

Říkal jsem: Dám na své cesty pozor, abych se neprohřešil jazykem; a pokud bude bezbožník stát blízko, budu svá ústa držet na uzdě. Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten; ale má bolest jen se zjitřila, srdce se v těle prudce rozpálilo. † Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, a já jsem musil nahlas promluvit:

„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec † a jakou míru dní mám před sebou, ať poznám tak svou pomíjejícnost! Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, † v tvých očích je můj život jako nic; a každý člověk jenom jako dech,

jen jako stín se tady člověk mihne, † jen jako dech je všechno bohatství, jež hromadí, a neví pro koho. Co tedy, Pane, teď mám očekávat? Jen k tobě upínám svou naději.

Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, bláznům mě nenechávej na posměch! A teď už mlčím, ústa neotevřu, protože všechno je tvé řízení. Odejmi ode mne své navštívení! Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!

Člověka za hřích postihuješ trestem † a ničíš jeho nádheru jak mol: je každý člověk jenom jako dech.

Slyš můj křik, Pane, vyslyš moji prosbu, † nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, poutník jak všichni moji otcové. Odvrať svůj přísný zrak, a oddechnu si, dříve než odejdu a zaniknu.“

Nerozhořčuj se nad špatnými, neřevni na ty, kdo pášou zlo! Zakrátko zvadnou jako tráva, uschnou jak bujná bylina.

Důvěřuj v Pána a čiň dobro, pokojně, věrně ve své zemi žij. Jen v Pánu měj své potěšení: po čem tvé srdce touží, on dá.

Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své. Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti a tvému právu jak bílému dni.

Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, † nežárli na toho, komu se daří, i když je přitom samá lest. Přemáhej hněv a zanech záští, nezlob se, z toho roste jen zlo. Zlí totiž budou vyhlazeni; kdo v Pána doufá, podrží zem.

Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: pohleď, tu stál – a není ho již! Kdežto pokorní obdrží zemi a hojný pokoj bude jim přán.

Bezbožník ukládá spravedlivému a zuby skřípe na něho. Pán však se jeho úkladům směje, vidí už nadcházet jeho den.

Hříšníci tasí svoje meče, k výstřelu napínají luk, jen aby skláli ubožáka, pobili všechny pokojné. Vnikne však jejich meč do jejich srdcí a jejich luky se přelomí.

Lepší je trocha poctivcova než velké jmění bezbožných; protože hříšným se přerazí paže, kdežto poctivé podepře Pán.

Pán dobře zná život bezúhonných, dědictví jejich je na věky. V neblahých dobách nebudou v hanbě, i za dnů hladu se nasytí.

Zatímco bezbožní propadnou zkáze: vždyť všichni nepřátelé Páně jsou jen jako to luční kvítí: zaniknou, odvanou jako dým. {anifona}

Hříšník se dluží, aniž to vrací; dobrý však z lásky rozdává. Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, ti, které proklel, vyhynou.

Pán posiluje kroky toho, čí život se mu zalíbil. Padne-li, ležet nezůstane, vždyť Pán ho drží za ruku.

Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, † aby byl dobrý ponechán v bídě a jeho děti šly žebrotou. Vždycky se slituje, potřebným půjčí, v dětech svých bude požehnán.

Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, zůstaneš takto na věky živ. Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti a neopouští svoje věrné; zatímco nepoctiví zajdou, rod hříšných bude vyhlazen. Jen spravedliví zdědí zemi, na věky na ní budou žít.

Ústa řádného vždy mluví moudře a jeho jazyk pravdivě. V srdci si nese Boží zákon, jeho krok nezakolísá. Za spravedlivým slídí hříšník a snaží se jej usmrtit. Pán ho však nenechá na pospas zlému, na soudu nedá jej odsoudit.

Doufej v Pána, choď jeho cestou: † a povýší tě k držení země, záhubu hříšných uvidíš.

Znával jsem hříšného násilníka, jak pyšný cedr se vypínal: přišel jsem podruhé – nebylo ho, hledal jsem jej a nenašel!

Hleď na zbožné, hleď na poctivé: takovým patří budoucnost. Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, potomstvo hříšných vyhyne. Sám Pán je spásou spravedlivých, v čas nouze jim je ochranou. Pán jim dá pomoc a vysvobození za to, že v něho doufají.

Šťasten, kdo ujme se slabých a nuzných: † ve zlých dnech zato ho zachrání Pán. Dá mu svou ochranu, zachová život,

šťastným ho učiní na této zemi, nepřátelům ho nevydá všanc. Pán ho posílí na lůžku strasti, ty sám mu v nemoci ulehčíš.

Volám: „Smiluj se nade mnou, Pane, zhřešil jsem před tebou, uzdrav mě zas!“ Šuškají nepřátelé: „Kdy umře, kdy jeho jméno zanikne již?“

Přijde-li návštěva, naplano tlachá, venku pak zle mě pomlouvá. Všichni mí odpůrci v skrytu mě haní, smýšlejí o mně co nejhůře.

„Dolehla na něj morová zkáza, kdo takhle lehne, ten nevstane víc.“ Ba, i můj přítel, jemuž jsem věřil, jenž jídal můj chléb, mnou pohrdá.

Ty však se, Pane, nade mnou smiluj, z lože mě zdvihni a splatím to všem, Z toho poznám tvou náklonnost ke mně, když nade mnou nebude jásat můj sok.

Mně pro mou nevinu však dáš sílu, před tváří svou mi dáš navěky žít. Buď pochválen Pán, Bůh Izraele, navěky věků! Staň se, staň!

Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem od slunce východu až na západ. Ze Siónu, té hory překrásné, se v oslnivé záři zjevuje.

To přichází náš Bůh, a nemlčí, † všespalující oheň před ním jde, okolo něho bouře burácí. Svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud:

„Shromážděte mi moje vyvolené, co při oběti stvrdili mou smlouvu!“ A nebe hlásá jeho spravedlnost, že on je Bůh a právem rozsoudí.

„Slyš, můj lide, nyní promluvím! † Izraeli, proti tobě svědčím, neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

Nekárám tě pro tvé oběti, mám tvé žertvy stále před očima. Nevezmu však býky z chlévů tvých, ani nechci kozly z tvého stáda.

Vždyť mi patří všechna lesní zvěř, tisíce mám zvířat na svých horách. Znám i všechno ptactvo nebeské, mé je vše, co na polích se hemží.

Kdybych lačněl, tobě nepovím; můj je svět i vše, co obsahuje. Cožpak já chci býčí maso jíst, cožpak se chci napít kozlí krve?

Oběť chvály Bohu přinášej, plň své sliby vůči Nejvyššímu! Ke mně volej za dnů soužení, vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: † „Nač mi odříkáváš přikázání a mou smlouvu darmo bereš do úst, když se vzpíráš mému vedení, odhazuješ za hlavu má slova.

Zloděje když vidíš, běžíš s ním, s cizoložníky jsi jedna ruka; ústa ke špatnostem otvíráš a tvůj jazyk osnuje lež na lež;

o svém bratru mluvíš hanebně, na syna své matky kydáš hanu. Tohle děláš; kdybych k tomu mlčel, † myslil bys, že já jsem jako ty: viním tě a soudím tváří v tvář.

Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, nežli vás vydám zkáze bez úniku! Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Bůh povstal, – rozprášeni nepřátelé, prchají před ním, kdo ho nenávidí. Rozptylují se tak, jak dým se tratí; † a jako vosk se taví nad plamenem, tak hynou hříšníci před Boží tváří. A spravedliví před Bohem se těší a jásají a veselí se blahem.

Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, † razte mu dráhu, pouští přichází. Jásejte Pánu, radujte se v něm! Je otcem sirotků a vdovy chrání náš Bůh, jenž sídlí ve svatyni, Bůh, který dává domov opuštěným, † zajaté na svobodu vyvádí, vzpurníky nechá však žít v pustině.

Bože, když vyšels v čele svého lidu a když jsi před ním kráčel po poušti, země se třásla, nebe roztékalo před Bohem, jenž je Bohem Izraele. V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, své dědictví, už vadnoucí, jsi křísil. Tam utábořilo se tvoje plémě, z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“ Králové s vojsky běží, utíkají! Strážkyně domu rozděluje kořist. Zatímco vy si mezi stády spíte, postříbřila se křídla holubice, perutě její zaskvěly se zlatem, klenoty jako sněhem na Salmonu.

Bašanské hory, to jsou hory mocné, bašanské hory, to jsou hory mračné. Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, † k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

Četné jsou vozy Boží, do tisíců: Pán ze Sinaje do svatyně vchází. Vystoupils, Pane, do své vysokosti a svoje zajaté jsi vedl s sebou. Tam pak jsi přijal darem lidi za své, i ty, co brání se dlít v domě Páně. {antifona}

Vzdávejte Pánu každodenně chválu: on sám nás nese, je nám pomocníkem. Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko. Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, temeno těm, kdo setrvávají v hříších.

„I z Bašanu je přivedu,“ Pán praví, „přivedu ti je třeba z hlubin moře, ať nohy můžeš umývat si v krvi, jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, můj král a Bůh jak vchází do svatyně. Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, uprostřed panny do bubínků tlučou. Velebí Pána v chórech, Pána chválí ve slavném shromáždění Izraele Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, † pak judská knížata a jejich pokřik, knížata Zabulona, Neftaliho.

Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás, ze svého chrámu nad Jeruzalémem, ať králové ti přinášejí dary!

Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných a všechny, kdo jsou pány nad národy! Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, rozmetej všechny válečnické kmeny! Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!

Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána, jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:

„Ctěte moc Páně! Září v Izraeli a jeho velká moc až nad oblaky.“ Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, † Bůh Izraele, dává moc a sílu národu svému. Veleben buď Pán!

Jásejte Bohu, všechny země, zpívejte k slávě jeho jména!

Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, † skutky tvé moci tak podivuhodné, že se i nepřítel poklonit musí! Celý svět ať se ti koří a zpívá, ať zpívá k poctě tvého jména!“

Pojďte a vizte Boží skutky! Úžasné je, co lidem činí. Proměnil moře v suchou zemi, potom i řeku přešli pěšky.

On je nám zdrojem radování! On vládne na věky svou mocí, národy sleduje svým zrakem, vzpupní se neodváží vzepřít.

Národy, chvalte našeho Boha a všude šiřte jeho chválu! On naší duši daroval život, našim nohám klopýtnout nedal.

Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel v plameni tříbil jako stříbro. Dopustils, že jsme v soužení vešli, na bedra vložils nám těžké břímě.

Nechals lidi nám přes hlavu cválat, † prošli jsme ohněm, prošli vodou: vyvedls nás však do volnosti!

S obětním darem jdu do tvého domu, abych ti splnil dané sliby. tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, jak ti je přednesla má ústa.

Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, † z beranů obětní dým ať stoupá, býčky a kozly ti obětuji.

Pojďte a poslyšte, bohabojní, povím, co Bůh mi dobrého činí. Ještě jsem k němu křičel v tísni, a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.

Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, Bůh by mě jistě nevyslyšel. Avšak Bůh moje modlitby slyšel, mému volání popřál sluchu.

Pánu buď za to dík a chvála, † že moji modlitbu neodmítl, a svou lásku mi neodepřel.