tercie

℣ Bože, pospěš mi na pomoc.
℟ Pane slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen

K nám, Duchu Svatý, nyní spěj
a znovu naplň naši hruď:
Ty pojíš Otce se Synem –
i s námi stále spojen buď!

A srdce, ústa, mysl, cit
rač k Božím chválám roznítit
a rozdmýchej v nás lásky žár,
by oheň náš i bližní hřál.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i Ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bóže, v každý čas.

Amen

psalm 51 | Hospodin zhatí úskoky velmožného násliníka.

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

Co ty tak silácky se chlubíš
špatností vůči zbožným?
Jen zkázu kuješ, pletichaříš,
jazyk máš jako břitvu.
Zlo ti je milejší než dobro,
lež ti je víc než pravda.

Máš rád jen zraňující slova,
jazyku pomlouvačný!
Bůh za to zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě,
ze země živých vytne.

Dobří to spatří plni bázně,
on sám jim bude pro smích:
„Hle člověk, který nechtěl v Bohu
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal,
na ničemnosti stavěl.“

Já však se jak strom olivový
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále
na Boží slitování.
Navždy ti budu vzdávat díky
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit
za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen

psalm 52 | Všeobecnou bezbožnost Bůh nenechá bez trestu.

Všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. (Řím 3, 23)

Blázen si říká: „Není Boha!“ †
Zkažení jsou a hnusně si vedou,
nikdo už není, kdo konal by dobro.
Bůh z nebes hledí na lidské syny,
zda je kdo moudrý a hledá Boha.

Všichni jsou zbloudilí, zkažení vesměs,
nikdo už, nikdo z nich nekoná dobro.
Nepřijdou k rozumu, kdo pášou křivdy, †
kdo můj lid hltají jako kus chleba,
k Pánu se nikdy neobracejí?

Třesou se strachy, kde není proč se bát; †
rozmetá Bůh plány bezbožníků,
upadnou v hanbu, sám Bůh je svrhne.

Přijď, ze Siónu Izraeli spása! †
Až Pán změní osud svého lidu,
zajásá Jákob, zaraduje se Izrael.

Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen

psalm 26 | Vítězná a prosebná důvěra v Boha.



Pán je mé světlo a spása,
koho měl bych se bát,
Pán je záštita pro můj život,
před kým se třást?
Když se na mne zločinci
vrhnou a chtějí mě drásat,
sami, ti zavilí nepřátelé,
klopýtnou k pádu.

I když mě obklíčí vojskem,
mé srdce se nevyděsí,
i kdyby svedli proti mně válku,
v důvěře trvám.
Jen jedno jediné na Pánu
žádám, po jednom toužím:
abych směl v Pánově domě
přebývat po celý život,

na jeho dobrotu patřit,
z něho se ve chrámě těšit.
Vždyť on v čas nouze mě bezpečně
skryje v svém posvátném domě,
ve svém stanu mě zaštítí,
na svou horu mě zdvihne.
Nad své odpůrce vůkol teď
vysoko pozvedám hlavu,

do jeho stánku s jásotem
přináším děkovnou oběť,
Pánu zde budu radostně
zpívat a k oslavě hrát.
Slyš mé hlasité volání, Pane,
vyslyš mě, smiluj se nade mnou!

V srdci mám tvoje přikázání:
„Hledejte tvář mou!“ – a hledám tvou tvář.
Proto svou tvář mi neukrývej,
věrnému svému se nevzdaluj s hněvem.

Tys byl má pomoc, neodmítej mě,
neopusť, Bože spásy mé!
Kdyby mě opustil otec i matka,
přijme mě pod svou ochranu Pán.
Ukaž mi, Pane, svou cestu a veď mne
navzdory odpůrcům po cestě přímé.

Nenech mě na pospas nepřátelům, †
když stojí proti mně falešní svědci,
v zášti mi hrozí záhubou.
Jistotně doufám v dobrotu Páně,
spatřím ji v zemi žijících.
Na Pána hleď a zůstaň silný,
s pevnou myslí na Pána hleď!

Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen



Geneze - Rebeka mezi Filištíny

V zemi propukl hlad, jiný hlad než ten dřívější, který byl za dnů Abrahámových, a Izák se odebral do Geraru ke králi Filišťanů Abimelekovi. Zjevil se mu Jahve a řekl: „Nechoď do Egypta; zůstaň v zemi, kterou ti označím. Přebývej v této zemi, budu s tebou a budu ti žehnat, neboť tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto kraje a dodržím přísahu, kterou jsem složil tvému otci Abrahámovi. Rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, dám mu všechny tyto kraje, a tvým potomstvem si budou žehnat všechny národy země na oplátku za poslušnost Abraháma, jenž zachovával můj řád, má přikázání, má pravidla a mé zákony.“ A tak Izák zůstal v Geraru. Místní muži se ho vyptávali na jeho ženu a on odpověděl: „Je to má sestra.“ Měl strach říci „má žena“, jelikož si myslel: „Místní muži mě kvůli Rebece zabijí, neboť je krásná.“ Už tam byl delší dobu, když tu se král Filišťanů Abimelek jednou podíval z okna a spatřil, jak se Izák laská se svou ženou Rebekou. Abimelek povolal Izáka a řekl: „Určitě je to tvá žena! Jak jsi nám mohl říci: ‘Je to má sestra?’“ Izák mu odpověděl: „Říkal jsem si: mohl bych kvůli ní umřít.“ Abimelek pokračoval: „Cos nám to udělal? Tak tak že se nestalo, že by někdo z lidu spal s tvou ženou a tys nás obtížil vinou!“Abimelek tedy vydal všemu lidu tento rozkaz: „Kdokoli se dotkne toho muže a jeho ženy, bude vydán na smrt.“ Izák v té zemi osel pole a toho roku sklidil stonásobnou úrodu. Jahve mu žehnal a on bohatl, bohatl čím dál tím víc, až se stal velikým boháčem. Měl stáda skotu i bravu a mnoho služebníků. Filišťané mu začali závidět. Všechny studny, které vykopali Abrahámovi služebníci - za časů jeho otce Abraháma - Filišťané ucpali a zasypali hlínou. Abimelek řekl Izákovi: „Odejdi od nás, neboť ses vzmohl a jsi teď daleko mocnější než my.“ Izák tedy odtamtud odešel a utábořil se v údolí Geraru a usadil se tam. Izák nanovo vykopal studny, jež předtím vykopali služebníci jeho otce Abraháma a jež Filišťané po Abrahámově smrti ucpali, a pojmenoval je stejně, jako je předtím pojmenoval jeho otec. Izákovi služebníci kopali v údolí a nalezli tam studny s pramenitou vodou. Ale pastýři z Geraru se začali přít s Izákovými pastýři a říkali: „Ta voda je naše!“ Izák tu studnu pojmenoval Esek, protože se tam s ním hádali. Vykopali další studnu a zase o ni povstala hádka, pojmenoval ji Sitna. Odešel tedy odtamtud a vykopali ještě jinou studnu a o tu spor nevznikl, pojmenoval ji Rechobot a řekl: „Nyní nám Jahve dal volný prostor, aby se nám v této zemi dobře dařilo.“ Vystoupil odtud do Beršeby. Oné noci se mu zjevil Jahve a řekl: „Jsem Bůh tvého otce Abraháma. Ničeho se neboj, neboť jsem s tebou. Požehnám ti, rozmnožím tvé potomstvo, s ohledem na svého služebníka Abraháma.“ On tu zbudoval oltář a vzýval Jahvovo jméno. Postavil si tam stan. Izákovi služebníci vyvrtali studnu. Abimelek se svým příbuzným Achuzatem a s velitelem svého vojska pikolem se za ním z Geraru přišel podívat. Izák jim řekl: „Proč za mnou chodíte? Přece mě nenávidíte a vyhnali jste mě od vás.“ Oni odpověděli: „Přesvědčili jsme se, že s tebou je Jahve, a tak jsme řekli: Ať mezi námi a tebou stojí přísaha a uzavřeme s tebou smlouvu; přísahej, že nám neuděláš nic zlého, protože jsme tě nijak nesužovali, prokazovali jsme ti jen dobro a nechali jsme tě v pokoji odejít. Nyní jsi Jahvův požehnaný.“ On jim vystrojil hostinu, i pojedli a popili. Časně zrána vstali a navzájem si přísahali. Pak je Izák propustil a oni od něho v pokoji odešli. Nu a právě toho dne přinesli Izákovi jeho služebníci zprávu o studni, kterou kopali, a řekli: „Našli jsme vodu!“ Pojmenoval tu studnu Šeba. Proto se to město až dodneška nazývá Beršeba. Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehudit, dceru Chetity Beeriho, a Basmat, dceru Chetity Elona. Tyto ženy způsobily Izákovi a Rebece mnoho hořkosti.