nona

℣ Bože, pospěš mi na pomoc.
℟ Pane slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen

Svět celý v pohyb uvádíš,
ač v sobě trváš beze změn,
sám vodíš slunce oblohou
a v různé doby dělíš den.

Ach, rozsviť jasný večer nám,
až nakloní se žití běh,
a svatou smrtí ke slávě
nás do věčnosti vkročit nech!

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas.

Amen

psalm 16 | Modlitba nevinné utiskovaného.

V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby ... a byl vyslyšen pro svou úctu (k_Bohu). (Žid 5,7)

Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas,
vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelžou!
Jen od tebe ať vyjde rozsudek,
tvé oči samy vidí, co je právo.

Kdybys mé srdce zkoušel za noci, †
zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě,
nepravost žádnou na mně nenalezneš.
Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk,
já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.

Já kráčím po cestě tvých zákonů,
má noha na tvé stezce nekolísá.
Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě!
Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!
Učiň mi, Pane, div své milosti, †
zachraň ty, kdo se k tobě utíkají,
před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce!

Jak zřítelnici v oku svém mě střež
a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla,
před bezbožníky, co mě skličují,
před nepřáteli, co mě krutě tísní.

Jest jejich srdce tukem zarostlé
a ústa mají plna zpupných řečí.
Číhají na mne, obstupují mě,
očima měří, jak mě svalit na zem;
jako když lev se chystá na kořist,
nebo lví mládě, které číhá v skrytu.

Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka,
svým mečem chraň můj život před rouhačem!
Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi!
Ať jejich život vezme bídný konec!

Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †
ať mají dost i jejich synové
a ještě zbytky nechají svým dětem!
Já spravedlivý spatřím však tvou tvář;
až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit.

Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen

psalm 138 | Boží vševědoucnost

Kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? (Řím 11,34)

Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě, †
o mně víš, ať sedám nebo vstávám,
postihuješ mé úmysly už z dálky.
Ať jdu nebo ležím, tys tak určil,
všechny moje cesty jsou ti známy.

Ještě nemám slovo na jazyku,
a ty, Pane, už je slyšíš celé.
Zpředu, zezadu mě obepínáš,
pevně na mne spočívá tvá ruka.
Hodna úžasu mi je tvá znalost,
nedostupná, nepochopitelná.

Kam bych mohl před tvým duchem jít,
kam bych mohl prchnout před tvou tváří?
Vystoupil bych do nebe – jsi tam;
ustlal bych si v podsvětí – i tam jsi!
Kdybych si vzal křídla jitřenky,
snesl se až k nejzazšímu moři,

i tam ruka tvá mě zachytí,
pravice tvá by mě uchopila.
Řeknu-li: "Snad ukryje mě tma,
zahalím se nocí místo světlem,“
ani tma ti temná nebude, †
noc ti zjasní jako světlo denní,
temnota tvým očím bude světlem.

Vždyť ty sám jsi stvořil moje nitro,
ty sám jsi mě v lůně matky utkal.
Děkuji ti za svůj vznik tak zvláštní! †
Podivuhodná jsou tvoje díla!
Dobře to má duše rozpoznává.

Podstata má nebyla ti tajná, †
když jsem já byl v skrytu teprv tvořen,
pestře spřádán v samé hloubi země.
Před očima měls můj celý úděl,
vše už bylo napsáno v tvé knize.

Moje dny už byly utvořeny,
dříve než z nich kterýkoli vzešel.
Tvé myšlenky však jsou nad můj dosah,
Bože, jejich plnost nedozírná!
Chtít je sčítat – je jich víc než písku;
sčetl bych je – u tebe bych zůstal.

Kéž bys, Bože, zhubil bezbožníka!
Jděte ode mne, vy lační krve!
Ti, co o tobě tak lstivě mluví,
nadarmo se bouří proti tobě!
Jak je za zášť k tobě nemít v zášti,
neprotivit si tvé protivníky?

Z hloubi duše své je nenávidím,
pro mne jsou i mými nepřáteli!
Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce,
zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím!
Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou,
veď mě cestou věky osvědčenou!

Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen



Geneze - Izákovo ženění

Abrahám byl tehdy stařec pokročilého věku a Jahve Abrahámovi ve všem žehnal. Abrahám řekl nejstaršímu služebníkovi ze svého domu, správci všeho svého majetku: „Polož svou ruku pod mé stehno. Zavazuji tě přísahou při Jahvovi, Bohu nebe a Bohu země, že nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kanaánců, uprostřed nichž bydlím. Půjdeš naopak do mé země, k mým příbuzným a vybereš ženu pro mého syna Izáka.“ Služebník se ho otázal: „Možná že ta žena se mnou nebude chtít odejít do této země; mám odvést tvého syna nazpět do země, odkud jsi vyšel?“ Abrahám mu odpověděl: „Chraň se tam mého syna odvést! Jahve, Bůh nebe a Bůh země, který mě vzal z mého otcovského domu a ze země mých příbuzných, který mi řekl a který mi přísahal, že dá tuto zemi mému potomstvu, Jahve pošle před tebou svého anděla, abys odtud vzal ženu pro mého syna. A pokud ta žena nebude chtít s tebou odejít, budeš zproštěn přísahy, již ti ukládám. Jen tam nevoď nazpět mého syna.“ Služebník položil ruku pod stehno svého pána Abraháma a složil mu žádanou přísahu. Služebník vzal ze stáda svého pána deset velbloudů, vydal se na cestu do Aram Naharajimu, do Nachorova města, a s sebou vezl od svého pána všelijaké drahocennosti.Před městem, poblíž studny, zastavil ve večerní hodině velbloudy k odpočinku, v hodině, kdy ženy vycházejí čerpat vodu. A řekl: „Jahve, Bože mého pána Abraháma, buď mi dnešního dne nakloněn a ukaž svou přízeň vůči mému pánu Abrahámovi! Stojím zde poblíž pramene a dcery obyvatel města vycházejí, aby čerpaly vodu. Dívka, které řeknu: ‘Nakloň džbán, abych se napil’, a která odpoví: ‘Pij a já napojím také tvé velbloudy’, bude tou, kterou jsi určil pro svého služebníka Izáka, a já tak poznám, že jsi ukázal přízeň vůči mému pánu.“ Ještě nedomluvil a už vyšla Rebeka, byla to dcera Betuela, syna Milky, ženy Abrahámova bratra Nachora; na rameni nesla džbán. Dívka byla velice krásná, byla panna, žádný muž se k ní dosud nepřiblížil. Sestoupila k prameni, naplnila si džbán a šla nazpět. Služebník k ní přiběhl a řekl: „Prosím tě, dej mi ze džbánu napít trochu vody.“ Ona odpověděla: „Pij, můj pane,“ a rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít. Když ho napojila, řekla: „Budu čerpat vodu také pro tvé velbloudy, dokud neuhasí žízeň.“ Rychle vyprázdnila džbán do žlabu, běžela znovu ke studni načerpat další vodu a čerpala ji pro všechny velbloudy. Muž ji mlčky pozoroval a přemýšlel, zda ho Jahve už přivedl k cíli nebo nikoli. Když velbloudi dopili, vzal muž zlatý kroužek o váze poloviny šekelu a vložil jí ho do chřípí, na paže jí pak dal dva zlaté náramky, jež vážily po deseti šekelech, a řekl: „Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím tě. Je u tvého otce místo, abych tam strávil noc?“ Odpověděla: „Jsem dcera Betuelova, syna, jehož Milka porodila Nachorovi,“ a pokračovala: „U nás je dostatek slámy a píce, máme i místo k přenocování.“ Tu se muž hluboce poklonil a klaněl se Jahvovi a řekl: „Buď požehnán Jahve, Bůh mého pána Abraháma, jenž nešetřil svou přízní a dobrotou vůči mému pánu. Jahve vedl mé kroky k bratru mého pána!“ Dívka běžela oznámit své matce, co se přihodilo. Rebeka měla bratra, který se jmenoval Laban a Laban vyběhl ven k muži u pramene. Jakmile spatřil kroužek a náramky, které na sobě měla jeho sestra, a uslyšel, jak jeho sestra Rebeka říká: „Tak a tak se mnou ten muž hovořil,“ šel za tím mužem a shledal, že dosud stojí vedle velbloudů u pramene. Řekl mu: „Pojď, Jahvův požehnaný! Proč zůstáváš venku, když už jsem vyklidil dům a udělal místo pro velbloudy.“ Muž se odebral do domu a Laban odstrojil velbloudy, dal velbloudům slámu a píci a jemu a mužům, kteří ho doprovázeli, vodu, aby si umyli nohy. Uvedli ho ke stolu, on však řekl: „Nepojím, dokud neřeknu, co mám říci,“ a Laban odpověděl: „Mluv.“ Řekl: „Jsem Abrahámův služebník. Jahve vrchovatě zahrnul mého pána požehnáním a on převelice zbohatl: dal mu brav a skot, stříbro a zlato, služebníky a služky, velbloudy a osly. Žena mého pána Abraháma Sára mu porodila, když už byl starý, syna, jemuž zůstavil veškerý svůj majetek. Musel jsem svému pánu složit tuto přísahu: ‘Nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kanaánců, jejichž zemi obývám. Běda ti, nepůjdeš-li vybrat ženu pro mého syna do mého otcovského domu, k mé rodině!’ Řekl jsem svému pánu: ‘Možná že ta žena nebude chtít se mnou jít’, a on mi odpověděl: ‘Jahve, před nímž jsem chodil, pošle s tebou svého anděla, povede tě k cíli a ty vezmeš pro mého syna ženu z mé rodiny, z mého otcovského domu. Mé kletby se zprostíš jen tak: půjdeš k mé rodině, a odmítne-li tě, zprostíš se mé kletby!’ Dnes jsem došel k prameni a řekl jsem: ‘Jahve, Bože mého pána Abraháma, ukaž, prosím tě, jsi-li hotov dovést k cíli cestu, po níž jdu. Stojím zde u pramene, dívka, která vyjde nabrat vodu a které řeknu: Prosím tě, dej mi napít trochu vody ze džbánu, a která mi odpoví: Napij se ty sám a já načerpám i pro tvé velbloudy, bude ženou, kterou Jahve určil pro syna mého pána.’ Ještě jsem neskončil tuto samomluvu a už vyšla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k prameni a čerpala. Řekl jsem jí: ‘Dej mi, prosím tě, napít!’ Ona rychle sundala džbán a řekla: ‘Pij a já napojím i tvé velbloudy.’ Napil jsem se a ona napojila i mé velbloudy. Zeptal jsem se jí: ‘Čí jsi dcera?’ a ona odpověděla: ‘Jsem dcera Betuela, syna, jehož Milka dala Nachorovi.’ Tu jsem vložil tento kroužek do jejího chřípí a tyto náramky na její paže a hluboce jsem se poklonil a klaněl se Jahvovi, velebil jsem Jahva, Boha mého pána Abraháma, jenž mě vedl cestou laskavosti, abych vzal pro syna svého pána dceru jeho bratra. Jste-li nyní ochotni ukázat mému pánu přízeň a laskavost, sdělte mi to, pokud nikoli, sdělte mi to, abych se obrátil napravo, nebo nalevo.“ Laban a Betuel se ujali slova a řekli: „Věc přichází od Jahva, my ti nemůžeme říci ani ano, ani ne. Rebeka zde stojí před tebou: vezmi ji a odejdi s ní, ať se stane ženou syna tvého pána, jak řekl Jahve.“ Když Abrahámův služebník uslyšel tato slova, poklonil se před Jahvem až k zemi. Vytáhl stříbrné a zlaté šperky i šaty a dal je Rebece, bohatě obdaroval také jejího bratra a matku. On i muži, kteří ho doprovázeli, pojedli a popili a zůstali na noc. Když ráno vstali, řekl: „Propusťte mě k mému pánu.“ Tu řekli Rebečin bratr a matka: „Ať s námi dívka ještě zůstane aspoň tak deset dnů, pak odejde.“ On jim však odpověděl: „Nezdržujte mě, poněvadž sám Jahve mě dovedl k cíli. Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu.“ Oni řekli: „Zavolejme dívku a zeptejme se jí, co si o tom myslí ona.“ Zavolali Rebeku a řekli jí: „Půjdeš s tímto mužem?“ a ona odpověděla: „Půjdu.“ Propustili tedy svou sestru Rebeku s její chůvou, Abrahámovým služebníkem a jeho muži. Požehnali Rebece těmito slovy: „Sestro naše, ty se staň tisícem desetitisíců! Ať tvé potomstvo dobude bránu svých nepřátel!“ Rebeka a její služky vstaly, nasedly na velbloudy a vydaly se s mužem na cestu. Služebník vzal Rebeku a odešel. Izák se vrátil od studny v Lachaj Roj, bydlel totiž v zemi Negeb. Izák v podvečer vyšel projít se do polí a když pozvedl oči, viděl, že přicházejí velbloudi. I Rebeka zvedla oči a spatřila Izáka. Seskočila z velblouda a řekla služebníkovi: „Kdo je ten muž, který tam jde v polích nám naproti?“ Služebník odpověděl: „To je můj pán“; tu vzala závoj a zahalila se. Služebník vyprávěl Izákovi o všem, co pořídil, a Izák uvedl Rebeku do svého stanu: vzal si ji a stala se jeho ženou a měl ji rád. A Izák se utěšil nad ztrátou své matky.