matutium
Lectio divina
℣ Pane, otevři mé rty.
℟ A má ústa tě budou chválit.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen
psalm 46 | Bůh je králem nade všemi národy.
Sedí po pravici Otce a jeho království bude bez konce.
Tleskejte do dlaní, národy všechny,
vzývejte Boha jásavým hlasem,
neboť je hrozný Pán svrchovaný,
je velekrálem nad celou zemí.
On nám národy podrobuje,
on nám pohany pod nohy klade.
On pro nás vybral dědičnou zemi,
pýchu Jákoba, jehož má v lásce.
Bůh se vznáší v jásotu slávy,
Pán stoupá vzhůru v hlaholu rohů.
Zpívejte Bohu, zpívejte písně,
zpívejte chvalozpěv našemu Králi!
Bůh totiž kraluje nad celým světem,
zazpívejte mu překrásnou píseň!
Bůh je nad všemi národy králem,
Bůh sedí na svém přesvatém trůně.
Knížata národů svorně se druží
k národu Boha Abrahámova.
Boží jsou všechny štíty světa,
on je nade vše svrchovaný.
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 11 | Prosba za ochranu před podlými jazyky.
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)
Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných,
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
Jeden druhého tu slovem obelhává,
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.
Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa,
jazyky, co mluví opovážlivě,
ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní!
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“
Utišeni slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu,
opovrženému spásu přinesu!“
Každé slovo Páně, to je slovo ryzí,
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.
Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ,
Před tím plemenem nás navždy zachráníš,
i když bezbožníci pyšně vykračují
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 9 | Díky za vítězství a prosba za další pomoc.
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce,
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat,
hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno,
protože se stáhli mí nepřátelé zpátky,
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva,
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu,
pohany jsi srazil a bezbožníky potřel,
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
Zemřeli nepřátelé, v záhubu navěky padli,
vylidnils jejich města, památka jejich zašla.
Pán zato bude trůnit věčně,
k soudu si postavil svůj stolec.
Svět bude soudit spravedlivě,
rozsudek vyřkne nad národy.
Pán bude útočištěm slabých,
útulkem jejich v době bídy.
A budou v tebe důvěřovat
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane,
toho ty v nouzi neopouštíš.
Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně,
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
Mstitel krve, on ubohé má v mysli,
nikdy nezapomíná jejich nářků.
Smiluj se nade mnou, Pane,
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel,
vyveď mě od bran smrti!
Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery
a nad tvou pomocí jásám.
Propadli pohané do jam,
které kopali jiným,
sami se lapili nohou
do léčky, kterou kladli.
Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník
do díla vlastních rukou.
Do podsvětí ať se propadnou hříšní
s pohany, kteří na Boha zapomínají,
ubožák nepadne ve věčné zapomenutí,
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy.
Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk,
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
Uvrhni na ně, Pane, zachvění hrůzy,
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.
Proč jsi, Pane, tak daleko od nás,
proč se skrýváš za časů tísně?
Hříšný tu zpupně chudáka mučí,
že padá do nástrah, které mu schystal.
Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí,
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
Svévolník v duchu pyšně si říká:
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.
Jemu se povede vždycky, co páchá, †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy,
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“
Ústa má plná klamu a křivdy,
na jazyku jen trýzeň a hoře.
Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného,
očima slídí po chudáku.
V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka;
lapí ho, vtáhne ho do své sítě.
Shýbá se, krčí, po zemi plazí,
slabí tak padají do jeho moci.
V duchu si říká: „Bůh o tom neví,
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“
Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku!
Nezapomínej na ubožáky!
Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem,
říkat si: „Však ty nepotrestáš…„?
Ty sám však vidíš strasti a muka,
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý,
ty jsi pomocník osiřelých.
Rámě přeraz hříšnému lotru,
potrestej špatnost, ať nadobro zajde!
Pán je králem na věky věků,
vymizí pohané z jeho země.
Touhu ubohých vyslyšels, Pane,
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
sirotkům, stíhaným zjednáváš právo.
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 93 | Bůh zakročí ve prospěch spravedlivých
Pán to všechno přísně trestá: Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení. (1 Sol 4,6.7)
Bože odplaty, můj Pane,
Bože pomsty, zaskvěj se!
Povstaň, ty, jenž soudíš zemi,
pyšným jejich skutky splať!
Jak se hříšní dlouho, Pane,
jak se dlouho budou smát?
Tlachají a mluví zpupně,
chvástají se, zločinci!
Po tvém lidu, Pane, šlapou,
tisknou tvoje dědictví!
Poutníky a vdovy rdousí,
zabíjejí sirotky!
Říkají: Pán toho nedbá,
nevidí Bůh Jákobův.
Pozor, pošetilci v lidu!
Hlupáci, kdy zmoudříte?
Neslyší, kdo ucho vsadil,
nevidí, kdo stvořil zrak?
Neztrestá, kdo vodí rody,
lidem dává poznání?
Pán zná myšlenky všech lidí,
že jsou van a nicota.
Šťasten, koho učíš, Pane,
vedeš ve svém zákoně!
Pokoj za dnů zlých mu přeješ,
až vykopou hříšným past.
Vždyť svůj lid Pán nezavrhne,
neopustí dědictví.
Spravedliví dojdou práva,
šťastných konců poctiví.
Kdo však postaví se za mne
proti těm, kdo pášou zlo,
kdo se zastane mé věci,
před zločinným násilím?
Nebýt Pán mým pomocníkem,
padl jsem v kraj mlčení.
Dřív než pomyslím, že klesám,
už mě, Pane, podpíráš!
Když se v srdci množí úzkost,
útěchou mě vzpružuješ,
Je tvým spojencem soud zkázy,
který křivdí bezprávně?
Zničit chtějí spravedlivé,
odsoudit krev nevinnou!
Avšak pro mne Pán je hradem,
skálou spásy mé je Bůh.
On je ztrestá za úskoky, †
v jejich zlobě zahubí,
zahubí je Pán, náš Bůh!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 81 | Boží soud nad nespravedlivými soudci.
Nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. (1 Kor 4,5)
Bůh mocně povstal v božské radě,
uprostřed bohů soud svůj koná.
„Jak dlouho chcete soudit křivě
a nadržovat bezbožníkům?
Sirotky, utištěné chraňte,
slabým a nuzným dejte právo,
svobodu bezmocným a chudým,
vytrhněte je z rukou hříšných!“
Neslyší však a nepochopí, †
slepě se potácejí ve tmách;
základy země kolísají.
Tu jsem k nim promluvil: „Jste bozi,
všichni jste syny Nejvyššího:
přesto však zemřete jak lidé,
padnete jako každý z knížat!“
Vstaň, Bože, ty buď soudcem světa,
vždyť všechny národy ti patří!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 88 | Bůh je milosrdný a věrný.
Z (Davidova) potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13,23)
O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat,
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň,
základy pevné má věrnost na nebi má.
Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu,
David, služebník můj, má ode mne slib:
Tvému potomstvu zajistím trvání věčné,
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“
Nebesa, Pane, oslavují tvé divy
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu,
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
Bůh – tam ve sboru svatých nade vše mocný,
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!
Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi?
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem,
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
Ty jsi jak mršinu zašlapal, rozmetal Rahab,
mocným ramenem rozprášil odpůrce své.
Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země,
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
Ty jsi stvořil jižní i severní stranu,
Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.
Tvoje paže je plna obrovské síly,
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem,
láska a věrnost předcházejí všudy tvou tvář.
Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit,
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
Denně se těší ze slávy tvého jména,
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou
a tvou přízní mohutní naše moc.
Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu,
Svatému Izraele patří náš král. {antifona}
Za onoho času mluvils ve vidění
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka,
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
Davida jsem našel, svého služebníka,
jeho pomazal jsem svatým olejem,
aby moje ruka stále byla při něm,
aby ho má paže posilovala.
Žádný nepřítel ho lstivě neoklame,
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
Před ním budu drtit jeho protivníky,
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
Provázet ho budu věrností a přízní
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku,
a na mocné řeky jeho pravici.
On pak ať mě vzývá, říká: „Tys můj otec,
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
Za to mu dám práva prvorozenectví,
učiním ho prvním mezi vladaři.
Do věčnosti časů zachovám mu přízeň,
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
Věčné zachování dám i jeho rodu,
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Jestli jeho děti opustí můj zákon,
podle mého řádu nebudou-li žít,
poruší-li někdy, co jsem ustanovil
a mých přikázání přestanou-li dbát,
potrestám je metlou za to provinění,
pocítí mé důtky za spáchaný hřích.
Přesto od něho svou milost neodvrátím,
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším,
co má ústa řekla, to už nezměním.
Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl, –
ode mne se David klamu nedočká:
jeho rod že trvat bude do věčnosti,
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
věčně trvalý jak měsíc na nebesích,
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.“
Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil,
znelíbil si svého Pomazaného,
odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem,
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby,
jeho opevnění změnil v sutiny.
Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky,
on sám nyní zůstal pro smích sousedům.
Povznesl jsi rámě jeho protivníků,
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil,
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku,
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí,
jeho samého jsi hanbou zahrnul.
Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat?
Což se má jak oheň rozhořet tvůj hněv?
Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy!
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti,
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí?
Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska,
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných,
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
jak tvému Pomazanému jde ve stopách smích!
Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 82 | Prosba Izraela proti nepřátelům.
Pane, už nezůstávej v nečinnosti,
už nebuď němý, neotálej, Bože!
Pohleď, jak běsní tvoji nepřátelé,
zvedají hlavu, kdo tě nenávidí.
Úklady strojí proti tvému lidu,
proti tvým chráněncům se umlouvají.
Říkají: „Vyhubme je jako národ,
ať jméno Izrael se zapomene!“
Jsou věru všichni v té své radě svorní,
jak ujednat spolek proti tobě:
kočovní Edomci a Moabité,
s nimi pak Izmaelští, Agarité,
z Gebalu, z Ammonu i z Amaleku,
zem Filištínských spolu s lidmi z Tyru.
K nim pak se přidávají Asyřané,
Lotovým synům pomoc nabízejí.
Tak s nimi nalož jako se Sisarou,
tak jako s Jabinem u vody Kišon,
jak s Midianem, který u En-Doru
byl zahuben a stal se mrvou polí.
Předákům jejich dej co Orebovi,
jak se Zebem čiň s jejich veliteli,
jak Zebucha a Salmunu je zdeptej!
Říkali: „Zabereme si zem Páně!“
Můj Bože, chmýřím bodláků je učiň,
ať jsou jak pleva unášená větrem!
Tak jako požár, který lesy spálí,
jak plamen, který sežehává vrchy,
tak pal a žeň je před sebou svým vichrem,
svou smrští děsivou je všechny rozplaš!
Ruměnec hanby do tváře jim nahrň,
ať také, Pane, hledají tvé jméno!
Ať zastydí se navždycky a zděsí,
ať padnou v záhubu a zahanbení!
Ať poznají, že jsi to ty, Pán věčný,
jediný nad vším světem Svrchovaný!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
modleme se:
℣ Pamatuj, Pane, na nás a naše nepřítomné bratry.
℟ Kyrie eléison!
℣ I na ty kteří již nejsou mezi námi.
℟ Christe eléison!
℣ Na všechny, kteří se svěřují našim modlitbám.
℟ Kyrie eléison!
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.
Dobrořečme Pánu, Bohu díky.