Lectio divina
℣ Bože, pospěš mi na pomoc.
℟ Pane slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen
psalm 31 | Uznej a vyznej hříchy, i budou ti odpuštěny.
David blahoslaví člověka, kterému Bůh – nezávisle na skutcích – přičítá něco za spravedlnost. (Řím 4,6)
Šťasten, komu odpuštěna nepravost
a už je přikryt jeho hřích!
Šťastný člověk, jehož Bůh již neviní
a v jehož duši není klam.
Když jsem mlčel, byl jsem sžírán do kostí
po celé dny jsem bědoval.
Dnem i nocí mě tvá ruka tížila,
až na troud jsem byl vyprahlý.
Konečně jsem se ti přiznal k špatnosti,
své bloudění jsem nesmlčel.
Řekl jsem si: „Vyznám před Pánem svůj hřích!“
A tys mi vinu odpustil.
Proto ať se každý, kdo tě vyznává,
jen k tobě modlí v soužení.
Kdyby spousty vod se zvedly v zátopu,
až k němu nikdy nestoupnou.
Tys mé útočiště, uchráníš mě běd,
svou záchranou mě rozjásáš.
„Poučím tě, ukážu ti, kudy jít,
radu i ochranu ti dám.“
Nebuď jak ten hloupý mezek nebo kůň, †
které zkrotí jenom uzda s udidlem,
jinak je nepřitáhneš blíž.
Bezbožný je vydán mnoha trápením, †
ale toho, kdo má k Bohu důvěru,
on zahrne svou milostí.
Radujte se z Pána, kdo jste spravedliví,
jásejte, kdo jste upřímní!
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 80 | Slavnostní obnovení smlouvy
Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící. (Žid 3, 12)
Zpívejte Pánu, síle naší,
jásejte vstříc Bohu Jákobovu!
Dejte se do zpěvu, do bubnů bijte,
udeřte na zvučnou harfu a loutnu!
Zadujte na rohy o novoluní
i při úplňku, v den našeho svátku!
Izrael má tak zákonem dáno,
příkazem od Boha Jákobova,
zřízením, které obdržel Josef,
když táhl Bůh proti Egypťanům.
Slyším hlas doposud nepoznaný: †
„Já jeho šíji jsem břemene zbavil,
košů jsem zprostil jeho ruce.
Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, †
z hromových mračen jsem odpověděl;
tys mě však u vody v Meribě zkoušel.
Lide můj, slyš mé napomenutí,
kéž mě Izrael vyposlechne:
Nebudeš míti jiného Boha,
cizímu bohu nesmíš se klanět!
Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, †
který tě vyvedl z egyptské země!
Otevři ústa a naplním ti je.“
Avšak můj národ na můj hlas nedbal,
Izrael byl mne neposlušen.
Ať tedy dál jsou zarytí srdcem,
ať jen si dělají podle svého.
Kdyby však byl můj národ mě slyšel,
kdyby byl Izrael šel mou cestou,
hned bych byl jeho odpůrce srazil,
svou rukou pokořil nepřátele.
Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl,
v uctivém strachu by setrval navždy.
Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou,
sytil jej sladkostí sklaního medu."
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 89 | Věčný Bůh, útočiště každého člověka.
U Boha je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3,8)
Pane, tys byl naše útočiště,
z pokolení do pokolení.
Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír,
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
Smrtelníky vracíš v prach a říkáš:
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul,
nežli jedna hlídka za noci!
Vždyť ty sám rok za rokem je siješ,
jsou jak tráva, která dorůstá:
s jitrem vyrazí a žene vzhůru,
a již večer uvadá a schne.
A my vpravdě hyneme tvým hněvem,
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
Ty máš naše viny před očima,
skryté hříchy zjevně před sebou.
Naše dny v tvém hněvu odplývají,
naše léta odvanou jak vzdech.
Náš věk čítá sedmdesát roků,
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot;
přeletí, a odvanem i my.
Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu,
kdo se strachuje tvé nevole?
Naše dny nás nauč správně čítat,
ať konečně srdcem zmoudříme!
Obrať se k nám, Pane, neotálej,
služebníkům svým buď milostiv!
Syť nás od rána svým slitováním,
ať nám život projde v radosti!
Potěš nás již za všechny dny strastí,
za léta, kdy znali jsme jen zlé.
Zjev svým služebníkům svoje dílo,
jejich dětem všechnu slávu svou!
Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou,
práci našich rukou dopřej zdar!
Kdyby však byl můj národ mě slyšel,
kdyby byl Izrael šel mou cestou,
hned bych byl jeho odpůrce srazil,
svou rukou pokořil nepřátele.
Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl,
v uctivém strachu by setrval navždy.
Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou,
sytil jej sladkostí skalního medu.“
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
psalm 148 | Nebe i země děkujte Tvůrci, který povznesl Israele.
Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky. (Zj 5, 13)
Chvalte Pána z nebeských výšin,
chvalte ho, Pána na výsostech!
Chvalte ho, všichni andělé jeho,
chvalte ho, všechny jeho sbory!
Chvalte ho, měsíci a slunce,
chvalte ho, všechny zářící hvězdy!
Chvalte ho nebesa svrchovaná,
i vy vody tam nad nebesy!
To vše ať chválí jméno Páně,
neboť on řekl a stvořeno bylo.
Pevně je ustavil na věčné časy,
zákon jim dal, který nepomine.
Chvalte Pána, vy z této země,
obludy mořské i pradávné hloubky!
Oheň a kroupy, sněhy a mlhy,
vichr, jenž duje na jeho slovo.
Vysoké hory i pahorky všechny,
ovocné stromy i všechny cedry,
divoké šelmy a zvířata všechna,
plazivá havěť i křídlatí ptáci.
Králové země a národy všechny,
knížata, všichni soudcové země.
Mladíci právě tak jako dívky,
starci zároveň s mladými lidmi.
Všichni ať velebí jméno Páně,
neboť jen jeho jméno je svaté.
Vznešenost jeho jde nebem i zemí,
on svůj národ pozdvihl k moci.
Chloubou je pro všechny svoje věrné,
pro Izrael, lid jemu blízký.
Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému - po všechny věky věků. Amen
Paralipomenon první kniha kronik - Davidův chvalozpěv
Vnesli Boží archu dovnitř a složili ji doprostřed stanu, který pro ni David dal postavit. Přinášeli před Bohem celopaly a pokojné oběti.Když David skončil s těmi celopaly a s těmi pokojnými obětmi, požehnal v Jahvově jménu lidu.Potom podělil všechny Izraelity, muže i ženy; každého bochníkem chleba, hromadou datlí a hrozinkovým koláčem.David postavil levity do služby před Jahvovu archu, aby velebili, oslavovali a chválili Jahva, Boha Izraele,jako prvního Asafa, druhého Zekarju, pak Uziela, Šemiramota, Jechiela, Matitju, Eliaba, Benajahua, Obed-Edoma a Jeiela. Oni hráli na lyru a na citeru, zatímco Asaf rozezníval cymbály.Kněží Benajahu a Jachaziel neustále hráli před archou Boží smlouvy na trubku.Toho dne David chválil Jahva jako první a svěřil Asafovi a jeho bratřím tento chvalozpěv:Vzdávejte díky Jahvovi, volejte jeho jméno, rozhlašujte mezi národy jeho veliké činy!Opěvujte ho, hrajte mu, opakujte všechny jeho divy!Honoste se jeho svatým jménem, radost srdcím, jež hledají Jahva!Vyhledávejte Jahva a jeho sílu, neúnavně hledejte jeho tvář!Připomínejte si, jaké divy učinil, jeho zázraky a soudy jeho úst!Potomstvo jeho služebníka Izraele, Jakubovy děti, jeho vyvolení,to je on, Jahve, náš Bůh; jeho soudy nad celou zemí!Navěky si připomínejte jeho smlouvu, slovo vyhlášené pro tisíc pokolení,úmluvu uzavřenou s Abrahámem, přísahu, kterou on složil Izákovi.Pro Jakuba ji povýšil na zákon, pro Izraele na smlouvu věčnou,když řekl: „Dávám ti zemi, Kanaán, váš dědičný podíl,tu, kde vás bylo možno spočíst, bylo vás málo, v zemi jste byli cizinci.“Oni chodili od národa k národu, z jednoho království k jinému lidu;on nikomu nedovolil, aby je utiskoval, kvůli nim trestal krále:„Nedotýkejte se těch, kdo jsou mi zasvěceni, mým prorokům nečiňte zlé!“Zpívejte Jahvovi, celá země! Hlásejte den po dni jeho spásu,vyprávějte národům o jeho slávě, všem národům o jeho divech.Převeliký Jahve a nejvýš hoden chvály, strašlivý, on je nade všechny bohy.Nicota, všichni bohové národů. To Jahve udělal nebesa.Před ním jas a vznešenost, v jeho svatyni moc a radost.Přiznejte Jahvovi, rodiny národů, přiznejte Jahvovi slávu a moc,přiznejte Jahvovi slávu jeho jména. Předkládejte obětní dar, neste jej před něho, klanějte se Jahvovi v jeho nádvoří svatosti!Chvěj se před ním, celá země! On upevnil vesmír: nezakolísá.Raduj se, nebe! Jásej země! Mezi pohany říkejte: „To Jahve vládne!“Ať hučí moře i vše, co je naplňuje! Ať plesá pole i vše, co plodí!Ať všechny lesní stromy křičí radostí před Jahvovou tváří! Vždyť on přichází, aby soudil zemi.Vzdávejte díky Jahvovi, neboť je dobrý, neboť jeho láska trvá navěky!Říkejte: Zachraň nás, Bože naší spásy, shromáždi nás, vytrhni nás zprostřed pohanů, ať vzdáváme díky tvému svatému Jménu a radujeme se ve tvé chvále.Buď veleben Jahve, Bůh Izraele, od věků až navěky! A všechen lid ať řekne Amen! Aleluja!David tam před archou Jahvovy smlouvy ponechal Asafa a jeho bratry, aby před archou zajišťovali ustavičnou službu podle každodenního řádu,stejně tak Obed-Edoma a šedesát osm jeho bratří. Jedutunův syn Obed-Edom a Chosa byli vrátnými.Kněze Sadoka a jeho bratry kněze pak ponechal před Jahvovým příbytkem na výšině Gabaonu,aby Jahvovi neustále přinášeli celopaly na oltáři celopalů, ráno i večer, a aby dělali vše, co je napsáno v Jahvově zákoně předepsaném Izraeli.Byl tam s nimi Heman, Jedutun a ostatní, kdo patřili k předním mužům, kteří byli jmenovitě označeni, aby vzdávali Bohu díky, „neboť jeho láska trvá navěky“.Byli s nimi Heman a Jedutun, pověření, aby rozeznívali trubky, cymbály a nástroje doprovázející Boží písně. Jedutunovi synové měli dozor u brány.Všechen lid odešel, každý domů, a David se vrátil, aby požehnal lidem ve svém domě.
První Korinťanům - Je Kristus rozdělen?
Pavel, povolaný z Boží vůle, aby byl apoštolem Krista Ježíše, a bratr Sosthenes,Boží církvi ustavené v Korintě, těm, kdo byli posvěceni v Kristu Ježíši, povoláni, aby byli svatými, spolu se všemi, kteří kdekoli vzývají jméno Ježíše Krista našeho Pána, jejich i našeho;milost a pokoj vám od Boha, našeho Otce a od Pána Ježíše Krista!Neustále za vás vzdávám díky Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši;neboť se vám dostalo veškerého bohatství, všeho bohatství slova i všeho bohatství vědění,a to právě v té míře, jak pevně ve vás utkvělo Kristovo svědectví.Proto vám neschází žádný z darů milosti při vašem očekávání Zjevení našeho Pána Ježíše Krista.Právě on vás bude utvrzovat až do konce, abyste byli bezúhonní v Den našeho Pána Ježíše Krista.Věrný je ten Bůh, skrze něhož jste byli povoláni ke společenství jeho Syna, Ježíše Krista, našeho Pána.Prosím vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista, mluvte všichni touž řečí; ať mezi vámi nejsou žádné roztržky; buďte dokonale svorní ve smýšlení i v názorech.Doslechl jsem se o vás totiž, bratři moji, od Chloiných lidí, že jsou mezi vámi nesváry.Tím rozumím, že každý z vás říká: "Já jsem Pavlův." - "A já Apollův." - "A já Kefův." -,,A já Kristův.Je snad Kristus rozdělen? To Pavel byl za vás ukřižován? Anebo v Pavlově jménu jste byli pokřtěni?Vzdávám díky za to, že jsem nikoho z vás nepokřtil, leda Krispa a Gaia,takže nikdo nemůže říci, že jste byli pokřtěni v mém jménu.Ach, přece jen! Pokřtil jsem ještě Stefanovu rodinu. Jinak už nevím, že bych byl pokřtil někoho jiného.Vždyť Kristus mě neposlal, abych křtil, ale abych zvěstoval evangelium, a to nikoli slovní moudrostí, aby nebyl přiveden vniveč Kristův kříž.Slovo kříže je totiž bláznovstvím pro ty, kdo jdou do záhuby, ale pro ty, kdo jdou ke spáse, pro nás, je Boží mocí.Vždyť je psáno: Zničím moudrost moudrých a rozum rozumných odvrhnu.Kde je moudrý? Kde je vzdělaný člověk? Kde je mudrc tohoto věku? Nezasáhl snad Bůh bláznovstvím moudrost světa?Protože totiž svět pomocí moudrosti Boha v Boží moudrosti nepoznal, zlíbilo se Bohu spasit věřící bláznovskou zvěstí.Zatímco Židé si žádají znamení a Řekové vyhledávají moudrost,my hlásáme ukřižovaného Krista, pohoršení pro Židy a bláznovství pro pohany,ale pro ty, kdo jsou povoláni, Židy i Řeky, je to Kristus, Boží moc a Boží moudrost.Neboť to, co je Božím bláznovstvím, je moudřejší než lidé, a co je Boží slabostí, je silnější než lidé.Proto, bratři, uvažujte o tom, jak jste byli povoláni: není tu mnoho moudrých podle těla, není mnoho mocných, není mnoho lidí urozeného původu.Ale co je ve světě bláznovské, právě to Bůh vyvolil, aby zahanbil moudré; co je ve světě slabé, právě to Bůh vyvolil, aby zahanbil, co je silné;co je ve světě bez urozenosti a čím se pohrdá, právě to Bůh vyvolil; ano, to, co není, aby přivedl vniveč to, co je,tak aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit.Vždyť právě skrze Něho jste v Kristu Ježíši, který se pro nás stal moudrostí přicházející od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením,aby tak, jak je psáno, kdo se chlubí, nalezl svou chloubu v Pánu.
Evangelium podle svatého Jana - Pět chlebů a dvě ryby
Potom Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře.Za ním šel velký zástup, protože viděl znamení, která on konal na nemocných.Ježíš vystoupil na horu a se svými učedníky se tam posadil.A byly blízko Velikonoce, židovský svátek.Když pozdvihl oči a viděl, že k němu přichází velký zástup, říká Ježíš Filipovi: "Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?"Říkal to, aby ho zkoušel, neboť sám věděl, co udělá.Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba nestačí, aby každý dostal aspoň malý kousek."Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:"Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí?"Ježíš jim řekl: "Postarejte se, ať se lidé rozsadí." Na tom místě bylo mnoho trávy. Rozsadili se tedy, bylo tam asi pět tisíc mužů.Tu Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdával sedícím, stejně tak ryby, kolik kdo chtěl.Když byli nasyceni, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé kousky, ať nic nepřijde nazmar."Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky zbylými po jídle z těch pěti ječných chlebů.Když lidé viděli to znamení, které právě učinil, říkali: "On je opravdu ten prorok, který má přijít na svět."Tu Ježíš shledal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, a tak zcela sám opět utekl na horu.Když nadešel večer, sešli jeho učedníci k moři,nasedli na loď a vydali se na druhý břeh moře do Kafarnaumu. Byla už tma; Ježíš za nimi dosud nepřišel;a moře se vzdouvalo, protože vanul silný vítr.Veslovali asi dvacet pět nebo třicet stadií, když tu vidí Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi. Dostali strach.On jim však říká: "To jsem já. Nebojte se."Už se chystali vzít ho do lodi, ale loď ihned přirazila ke břehu, kam jeli.Zástup, který zůstal na druhém břehu moře, nazítří uviděl, že tam byla pouze jedna loďka a že Ježíš nenastoupil do lodi se svými učedníky, ale že odpluli učedníci sami.Z Tiberiady však připluly lodi k místu, kde lidé předtím jedli chléb.Když tedy zástup viděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nasedli do loděk, připluli do Kafarnaumu a hledali Ježíše.Jakmile ho našli na druhém břehu moře, řekli mu: "Rabbi, kdy ses sem dostal?"Ježíš jim odpověděl: "Vpravdě, vpravdě vám říkám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.Pracujte nikoli pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu, kvůli tomu, který vám dá Syn člověka, neboť jej Otec, Bůh, označil svou pečetí."Tu mu řekli: "Co máme dělat, abychom pracovali na Božích dílech?"Ježíš jim odpověděl: "Tím Božím dílem je, abyste uvěřili v toho, koho on poslal."Na to mu řekli: "Jaké tedy činíš znamení, abychom ti, až je uvidíme, uvěřili? Jaké dílo konáš?Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: Chléb z nebe dal jim jíst."Ježíš jim odpověděl: "Vpravdě, vpravdě vám říkám, ne, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; ale chléb z nebe, ten pravý, vám dává můj Otec;neboť chlebem Božím je ten, jenž sestupuje z nebe a dává světu život."Tu mu řekli: "Pane, dávej nám stále ten chléb."Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.Ale řekl jsem vám: vidíte mě, a nevěříte.Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, nevyvrhnu ven;neboť jsem sestoupil z nebe, abych konal nikoli svou vůli, nýbrž vůli toho, jenž mě poslal.A vůlí toho, jenž mě poslal, je, abych neztratil nic ze všeho, co mi dal, ale abych to vzkřísil v poslední den.Ano, to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den."Tu na něho Židé reptali, protože řekl: "Já jsem chléb, jenž sestoupil z nebe."Říkali: "Což to není Ježíš, Josefův syn, jehož otce i matku známe? Jak může nyní říkat: Sestoupil jsem z nebe?"Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou.Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud ho Otec, jenž mě poslal, nepřitáhne; a já ho vzkřísím v poslední den.Je psáno v prorocích: Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo naslouchal Otci a vyučil se u něho, přichází ke mně.Ne že by někdo byl viděl Otce, jenom ten, který je od Boha: ten Otce viděl.Vpravdě, vpravdě vám říkám, kdo věří, má život věčný.Já jsem chléb života.Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli;tento chléb je ten, jenž sestupuje z nebe, aby ho člověk jedl a nezemřel.Já jsem ten chléb živý, jenž sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude živ navěky. A pak, ten chléb, který já dám, je moje tělo za život světa."Tu se Židé začali mezi sebou velice dohadovat; říkali: "Jak nám on může dát své tělo k jídlu?"Tu jim Ježíš řekl: "Vpravdě, vpravdě vám říkám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.Neboť mé tělo je opravdu pokrm a má krev opravdu nápoj.Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.Tak jako Otec, jenž žije, mě poslal a já žiji z Otce, tak ten, kdo mě jí, bude též žít ze mne.To je ten chléb, jenž sestoupil z nebe; není jako onen, který jedli Otcové, a zemřeli; kdo jí tento chléb, bude živ navěky."To řekl, když učil v jedné synagoze v Kafarnaumu.Když to uslyšeli, mnozí z jeho učedníků řekli: "Tvrdá je tato řeč! Kdo ji může poslouchat?"Protože však sám u sebe věděl, že jeho učedníci nad tím reptají, řekl jim Ježíš: "To vás pohoršuje?A až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?...To duch oživuje, tělo není k ničemu. Slova, která jsem vám řekl, jsou duch a jsou život.Ale mezi vámi jsou takoví, kdo nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kdo jsou ti, kteří nevěří, a kdo je ten, který ho vydá.A říkal: "Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."Od té chvíle se mnozí z jeho učedníků stáhli a už s ním nechodili.Tu řekl Ježíš Dvanácti: "Chcete odejít i vy?"Šimon-Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.My věříme a poznali jsme, že jsi ten Svatý Boží."Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem vás Dvanáct já? A jeden z vás je ďábel."Mluvil o Jidáši, synovi Šimona Iškariotského; to on ho měl totiž vydat, on, jeden ze Dvanácti.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.